Hrad Pernštejn - rodové sídlo pánů z Pernštejna. Ti jej založili - tehdy ještě jako páni z Medlova, jihomoravského městečka u Brna - někdy mezi lety 1270 - 1285. Název hradu vznikl počeštěním německého Bärenstein (tj. Medvědí kámen), zřejmě podle charakteru okolního kraje - neporušené země hlubokých lesů, medvědů, vlků a uhlířů. O tom svědčí i okolní názvy, jako např. Nedvědice. Naproti tomu, za pouhou legendu sloužící k přikrášlení pernštejnské historie musí být pokládána pověst o bájném předkovi rodu, uhlíři Věňavovi, který přemohl zubra a jeho uťatou hlavu pak přinesl králi, který mu odměnou za statečnost daroval krajinu na horní Svratce a pernštejnský erb s černou zubří hlavou. Za pravdivé na této pověsti lze pokládat pouze to, že první historicky doložený člen rodu, Štěpán z Medlova, výslovně uváděný v letech 1222 - 1223 jako purkrabí na hradě Děvičkách, si statky vysloužil v zeměpanských službách. A protože Pernštejnové se postupně stali nejvýznamnějším rodem v zemi, bohatším než jihočeští Rožmberkové, patřilo k nejdůležitějším a nejvýstavnějším i jejich rodové sídlo. Ne však vždy: ve 14. století došlo k rozrůstání rodu do více větví, které se sice na jedné straně projevilo zakládáním nových hradů (Aueršperk, Pyšolec, Zubštejn) i stavební aktivitou na samotném Pernštejně, především však ekonomickým úpadkem a postupným rozprodejem majetku. Úpadek se paradoxně zastavil ztenčením členů rodu, po němž následovalo opětovné rozšiřování pernštejnských majetků. Vážnost rodu stoupla zejména na počátku 15. století za Viléma I. z Pernštejna (asi 1360 - 1426), který působil v nejvyšších úřadech - zastával např. i funkci moravského zemského hejtmana. Paradoxně se ale tento vlivný feudál neštítil ani rozšiřování svého bohatství loupežemi, které prováděly roty různých dobrodruhů právě z Pernštejna. Za husitských válek stál Vilém i jeho synové Bavor a Jan na husitské straně a proto se olomoucký biskup Jan Železný pokusil Pernštejn dobýt - bez úspěchu. Vilémův syn Jan (1406 - 1475) úspěšně pokračoval v rozmnožování rodového majetku a provedl také rozsáhlou přestavbu hradu včetně jeho opravy po požáru r. 1460. Až do poloviny 16. století - za éry Vratislava I., Viléma II. a Jana II. z Pernštejna, řečeného Bohatý (1487 - 1548) - se pak na hradě čile stavělo, a to jak co do rozšiřování obytných prostor, tak i zdokonalování hradních opevnění. Od čtyřicátých let 16. století však nastal v majetkových poměrech Pernštejnů obrat - zejména díky neudržitelnému životnímu stylu členů rodu - a začalo postupné rozprodávání statků. Nakonec došlo i na samotný Pernštejn, který byl v r. 1596 prodán Pavlu Katharinovi z Katharu. Rod pánů z Pernštejna prodej svého rodného sídla dlouho nepřečkal - vymřel po meči v r. 1631. Dalšími rody, které se vystřídaly v držení hradu, byli Lichtenstein - Castelcornové (1623 - 1710), Stockhammerové (1710 - 1798), Schröffelové (1798 - 1828) a Mitrovští z Nemyšle (1828 - 1945). Kvalita hradních fortifikací se ještě jednou ukázala v r. 1645, kdy byl Pernštejn neúspěšně obléhán švédským vojskem v síle 5.800 mužů. Švédům se nepodařilo způsobit na hradě větší škody a na skutečnosti se zřejmě nezakládá ani tradované poškození patra hranolové věže dělostřelbou, která měla být právě v důsledku této události snížena a romanticky upravena a která dodnes spoluvytváří typický kolorit hradu. Pernštejnská posádka pod vedením Niklase Fleischingera z Auerspachu prokázala nejen vysokou odolnost, ale dokonce dokázala ještě Švédům škodit při obležení Brna. I s ohledem na tyto události byl hrad v r. 1655 zařazen mezi zemské pevnosti. Jeho význam ale postupně upadal. Naštěstí však nedošlo k žádným přestavbám, které by zničily jeho autentický středověký charakter. Toto nebezpečí hrozilo zejména za hrabat Mitrovských z Nemyšle, kdy měl být náležitě regotizován. V r. 1945 byly na základě prezidentského dekretu veškeré majetky Mitrovským zkonfiskovány a hrad Pernštejn připadl státu. V jeho vlastnictví se tato mimořádně významná památka nalézá dodnes