V historických pramenech se jméno Žatce uvádí poprvé v kronice Thietmara Meserburského v r. 1004. Další písemné zprávy z 11. - 13. století představují Žatec jako významné správní a církevní středisko. Vznik feudálního města je završen listinou z r. 1265, kterou král Přemysl Otakar II. uděluje Žatci důležitá privilegia. Zdrojem prosperity města byla zejména řemesla, zemědělství a obchod. Později se Žatec prosadil jako centrum známé chmelařské oblasti. Zanedbatelná není ani kulturní historie města - zejména jeho Latinská škola. Kolem r. 1400 zde jako rektor působil Jan ze Žatce, autor literárního německého díla "Oráč z Čech". Pod jeho vedením se žatecká městská škola stala jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších v Čechách. V 15. století patřil Žatec k oporám husitského hnutí. V roce 1421 byla pod hradbami města poražena vojska II. křížové výpravy. V 16. století se Žatec řadil k nejlidnatějším městům Čech. Jeho nejstarší podoba je zachycena na vedutě kreslíře Jana Willenberga z r. 1602. Důsledkem třicetileté války byl nejen hospodářský pokles ale i odchod mnoha obyvatel Žatce do emigrace. Mění se náboženský a národnostní ráz města. Přesto zůstal Žatec střediskem kraje až do r. 1850, poté byl sídlem okresního hejtmanství. Historický střed města, který byl v r. 1961 vyhlášen městskou památkovou rezervací, je souborem významných staveb a architektonických slohů od doby románské po secesi.