Největším zámkem v Dolním Slezsku a třetím největším zámkem v Polsku je zámek Książ. Velikostí ho předčí pouze krakovský královský hrad Wawel a křižácký hrad v Malborku. Často se o něm hovoří jako o perle Dolního Slezska. Leží v katastru města Wałbrzych, mezi malebnými lesy Książského krajinného parku a údolím řeky Pełcznica Na zámek je nejkrásnější pohled z vyhlídky na takzvané Obří skále, ke které se dostanete po široké stezce vedoucí zámeckým parkem.
První písemné zmínky o hradu Książ pocházejí z roku 1288. Byl jedním z řady obranných hradů vystavěných svídnicko-javorským knížetem Bolkem Prvním.
V roce 1508 se Książ dostal do rukou Jana von Haugvitze, jenž jej prodal Konrádu Hobergovi. Konrád Hoberg patřil k poslednímu książskému rodu. Tento rod si posléze změnil jméno na Hochberg.
Zámek Książ byl mnohokrát přestavován, proto se v něm spojuje tolik architektonických a uměleckých stylů – najdeme zde gotické, renesanční, barokní i eklektické prvky.
Nejkrásnějším zámeckým prostorem je Maxmiliánův sál.
W sali tej niegdyś urządzano koncerty i wystawiano spektakle teatralne, współcześnie wnętrze to służyło za scenografię do kilku filmów.
Jedním z nejdůležitějších a zároveň nejtragičtějších období v dějinách zámku byla doba druhé světové války.
Tyto stavební činnosti měly sloužit pravděpodobně realizaci projektu „Riese“ – což znamená „obr“.
Turisté mohou vidět osmdesátimetrový zabezpečený úsek chodeb, z něhož byly odstraněny sutiny.
Největší zásahy proběhly v zámeckých interiérech. Konrádův sál se mohl stát expozicí pro proslulou Jantarovou komnatu.
Zámek spojuje dějiny několika národů a mnoha lidí. Kromě klasických stavebních atributů hradů a zámků jako jsou nádherné brány, bašty a věže tu na návštěvníky čekají i stovky neodhalených tajemství.