K starobylým Slovenské městům, které se hrdili přívlastkem svobodné královské město, patří i Skalica, město na hranicích s Českou republikou. První písemné zmínky o existenci Skalice pocházejí z roku 1217 a 1256, kdy se v dokumentech vzpomíná jako Zakolcha.
Uherský král Ludvík I. její udělil výsady svobodného královského města 6. října 1372, město dostalo právo opevnit se hradbami, pořádat týdenní a výroční trhy, obyvatelstvo bylo osvobozeno od placení daní a jiných poplatků, zboží Skaličanov byl osvobozen od třicítku a mýta v celém království. V 17. století patřila Skalica mezi 5 - 6 největších a nejvýznamnějších měst Ve městě vzniklo množství řemesel, zakládali se cechy, vyhlášené v celém Uhersku bylo především skalický soukenictví. Ze zemědělské výroby se intenzivně rozvíjelo především vinohradnictví. Před více než 300 lety zde založili vinaři na způsob řemeslnických cechů svoje sdružení - tzv.. Bratrstvo sv. Urbana. Z tohoto období jsou i historické památky - kostelík sv. Urbana, patrona vinařů a cechovní oltář sv. Urbana ve farním kostele s erbem vinohradníků. Dodnes se zde vyrábí velmi kvalitní červené víno.
Výrazně se Skalica zapsala do celonárodních dějin v druhé polovině 19. a začátkem 20. století, kdy se stala centrem pro pořádání národně-osvobozeneckého boje proti maďarizaci a spolu s Martinem a Ružomberkem, které se v památném roce 1918 skončilo rozpadnutím starého rakousko-uherského systému a vytvořením ČSR.V roce 1918 se Skalica stala na několik dní sídlem prozatímní vlády pro Slovensko.
Skalica si do dnešních dnů zachovala historický ráz centra města a tak se nyní může pyšnit městskou památkovou zónou. Centrum města tvoří unikátní trojúhelníkové náměstí lemované více historickými sakrálními i světskými stavbami, z nichž některé jsou i v přilehlých uličkách. Širší okolí lemuje torzo středověkého opevnění, které je nejlepší zachované při františkánském komplexu.