V nejpůvabnější části údolí řeky Berounky, pouze pár kilometrů proti toku nad Roztokami a Višňovou, stojí u silnice bílá hospoda, jež sice není tak známá jako hrad Křivoklát anebo zřícenina Týřova ještě o něco výše proti proudu, ale jíž si přesto spousta lidí pamatuje pro její nápadnou polohu anebo snadno zapamatovatelný název „Rozvědčík“. Část znalců a ctitelů české literatury ji zná také možná z četby. Ve Smrti krásných srnců (1971) a v Malém pstruhovi (v knize Jak jsem potkal ryby, 1974) psal o hospůdce Ota Pavel. V letní turistické sezóně a o víkendech je a vlastně už od svého počátku byla známá, neboť „přijely spousty trempířů, čundráků, vandráků a kovbojíčků a z tiché hospůdky udělali peklo hodné západu“, řečeno s Otou Pavlem. Ovšem málokdo ví, proč se hospoda jmenuje Rozvědčík. Většina návštěvníků asi ani nečetla Otu Pavla, takže nepoznala jeho výklad názvu, ostatně nesprávný. I místní lidé raději preferují legendy, k nimž Ota Pavel přispěl vrchovatou měrou. Takže málokdo zná původ názvu a jeho pravý význam.
Zájezdní a výletní hospůdka U Rozvědčíka leží na katastru obce Nezabudice. Postavil ji nazabudický občan Jaroslav Franěk, který ji také až do svého zatčení a uvěznění gestapem sám provozoval. Jméno Rozvědčík jí dal on sám, možná že na popud někoho z přátel.